Jiljov u Holan v okrese Česká Lípa, pohled na objekt přes vstupní partii. Patrné jsou barevné (zelené a oranžové) stopy vandalů vlevo a vpravo od vstupu. Turistická ikonka, označující zříceninu hradu, vandalismem není, i když je toto místo jako středověké opevněné sídlo zpochybňováno.
Pár vět z historie,
která se možná týká úplně jiné tvrze. O prvních osobách s přídomkem "z Jiljova" se zmiňují dobové písemnosti ze čtvrté čtvrtiny 14. století. Samotná tvrz Jiljov pak měla být již od druhé poloviny století následujícího pustá. Některé úvahy tuto historickou tvrz, či malý hrad, nespojují s lokalitou u Holan, ale umisťují ji kamsi ke Všetatům, kde se po ní však nedochovalo zhola nic.
Do doby národního obrození se vytratilo z paměti národa české jméno skalních bloků u Holan a Jiljovem zdejší místo pojmenovali (možná nesprávně) až pánové František Palacký a August Sedláček. Čili to musíme brát opravdu s rezervou, neboť Palacký toho napovídal až až a o poznání hodnověrnější Sedláček zase zpracovával historii snad všech našich hradů, kterých byly řádově stovky, že se mu tam musely občas nějaké chyby chtě nechtě vloudit.
Ať už zde tedy ve středověku nějaká tvrz byla, či nebyla, a ať se jmenovala tak či onak, dnešní podoba skalních bloků je s velkou pravděpodobností výsledkem romantizujících stavebních úprav hraběte Vincence Karla Kounice z doby kolem roku 1820. Objekt potom nějaký čas sloužil snad jako vyhlídka a během honů zde mělo být podáváno lehké občerstvení rozvášněným lovcům.
Jiljov je tvořen dvěma pískovcovými skalními bloky částečně k sobě přiléhajícími. Vstupní otvor na nízkém delším bloku svým tvarem nezapře novověký původ, pochází z romantizujících stavebních pokusů první poloviny 19. století. Na tom vyšším bloku jsou zřetelná vytesaná zahloubení pro trámy, která mohou být mnohem staršího data.
Popis objektu
V lokalitě Jiljov u Holan se nacházejí dva pískovcové skalní bloky k sobě částečně přiléhající. Severovýchodní je nižší a podlouhlý, jihozápadní je tvaru věžovitého. Ve východním čele nižšího bloku je vytesán vstup v úrovni terénu, na nějž navazuje v pískovci tesané schodiště vedoucí na horní partii tohoto bloku. Po ní vede úzká komunikace směrem ke druhému bloku, po jejichž stranách i nad vchodem jsou vytesané tzv. záhony. Záhony zvané proto, že se v nich v 19. století pěstoval chmel, což měl snad na vlastní oči vidět i historik August Sedláček. Při troše popuštěné fantazii by tyto prohlubně mohly představovat i základy dřevěné stavby vysazené na skále, jak je někdy zmiňováno.
Komunikace se stáčí k místu styku obou skalních bloků a pokračuje tesaným schodištěm po východní straně toho věžovitého na jeho vrchní plochu. Ta je zahloubená odtesáním pískovce, přičemž na jihozápadním cípu je stejnou technologií vytvořen jakýsi baštovitý útvar. A opět v případě středověké tvrze zde mohla být dřevěná nástavba, jsou to však jen akademické úvahy bez jakýchkoli důkazů.
Skalní bloky se tyčí na nevýrazném pahorku, lokalita je obehnána valem a příkopem, ty jsou také dnes již nevýrazné. Náznak valu a příkopu jako jediný hmotný (ale nepřímý) důkaz podporuje teorii o středověkém opevněném sídle, v jehož středu mohly stát klíčové objekty umístěné na předmětných skalních blocích.
Od roku 1958 je Jiljov veden na seznamu nemovitých kulturních památek a je zapsán jako "letohrádek Jiljov, zřícenina a archeologické stopy".
Pohled od jihu. V 19. století, kdy měl Jiljov sloužit jako rozhledna, nebyl kolem stavby ještě žádný les.
 |
Pohled z nižšího bloku na vyšší, po jehož východní straně je vysekáno schodiště.
Horní část nižšího bloku. Vysekané prohlubně byly vysypány hlínou a prý se v nich v 19. století pěstoval chmel.
Pohled z horní partie vyššího bloku
Na horní partii vyššího bloku je vysekané zahloubení s jakýmsi baštovitým útvarem na jihozápadním cípu. I toto vše mělo být dle některých pramenů vysekáno až v první polovině 19. století.
