První prototyp čtyřmístného letadla Z-43 byl vzlétl na konci roku 1968. Z-43 byl určen pro pokračovací a navigační výcvik, sportovní létání (hojně byl užíván při leteckých soutěžích v navigaci a přesnosti přistání) a v případě vybavení vlečným zařízením sloužil také pro vlekání kluzáků. Dnes se často využívá ke komerčním vyhlídkovým letům.
Technický popis
Z-43 je jednomotorový dolnoplošník s pevným podvozkem. Čtyřmístná kabina má konfiguraci sedadel 2+2. Řízení je zpravidla dvojité, hlavní (instruktorské) pilotní sedadlo je přední levé, pravé řízení lze dle potřeb demontovat.
Konstrukce Z-43 přímo vycházela z dvoumístného cvičného a sportovního typu Z-42, který poprvé vzlétl o rok dříve a s touto metamorfózou bylo již od počátku projekčních prací počítáno. Konstruktérům tak vývoj třiačtyřicítky moc práce nedal. Na obou strojích je výhodně použito mnoho společných dílů. Hlavní rozdíly jsou ve střední části trupu, křídle a výkonnějším motoru. Z-43 má za pilotními sedadly navíc průběžné sedadlo pro další dva lidi a tím se i zvětšila celková délka letadla. I díky tomu se použilo přímé křídlo (u Z-42 má mírnou zápornou šípovitost), které má navíc zvětšené rozpětí o další palivové nádrže v jeho koncích.
Drak letounu je celokovový až na sklolaminátovou karoserii střední části trupu. Pevný podvozek je příďového typu, dle přání mohou být použity aerodynamické kryty kol. Motor je vzduchem chlazený pístový řadový šestiválec Avia M-337A o maximálním výkonu 154 kW. Dvoulistá kovová vrtule má automaticky stavitelný úhel náběhu.
Výroba a uživatelé
Po odzkoušení dvou prototypů běžela od roku 1972 sériová výroba, která s přestávkami dala do roku 1981 celkem 84 letadel ve třech sériích. Hlavním uživatelem byl tehdejší Aeroklub Svazarmu, 3 stroje dostala Vysoká škola dopravní v Žilině a 1 SlovAir. Asi dvě desítky strojů šly do NDR, kde část létala u GST (Gesellschaft für Sport und Technik, obdoba Svazarmu) a ostatní v kamuflážním nátěru u vojenského letectva. Na druhou stranu jeden šťastný letoun byl prodán do Německa západního (1974, D-EDNP). Šest kusů odebralo Maďarsko a jeden Polsko.
Jeden stroj byl v roce 1974 přestavěn na sanitní Z-43S určený k přepravě pacienta na nosítkách. Na pravém boku byly pro možnost nakládky a vykládky obsazených nosítek zhotoveny větší dveře otvírané vzhůru. Doprovodný zdravotník měl místo na sedadle za pilotem. K sériové výrobě typu Z-43S nedošlo.
Výroba původních Z-43 byla ještě na nějaký čas obnovena počátkem devadesátých let, kdy se u nás objevily jako houby po dešti nové malé firmy s předmětem leteckého podnikání lačnící po malých letadlech. Několik těchto letadel bylo také dodáno "v rozsypu" do Alžírska, kde se je domorodci učili sestavovat. Nakonec to dopadlo až tak, že se tam začala vyrábět kopie označená Safir-43.
Vývoj pokračoval typem Z 143 L vyráběným v devadesátých letech s americkým motorem Lycoming. Od roku 2004 je nabízen výrazně modernizovaný typ Z 143 LSi.
|