Kunětická hora

Pět kilometrů severo-severovýchodně od historického centra Pardubic nečekaně vystupuje z georeliéfně fádní roviny do výše 80 metrů nad okolní terén solitérní znělcový vrch Kunětická hora. A na jeho horní části se nalézá hrad stejného jména.

Kunětická hora.

Na Kunětické hoře našli archeologové  předměty zhotovené lidskou rukou již z doby bronzové a později železné. Není divu, obývat toto místo s bezkonkurenčním výhledem do kraje bylo výhodné. Na druhou stranu není zpráv ani archeologických nálezů dokládajících využití strategicky položeného kopce jako opevněného sídla v dobách prvních Slovanů na našem území. Později, od 11. století, náležel vrch pod správu opatovického kláštera řádu sv. Benedikta. A mniši zde už z principu žádný hrad také nestavěli.

První hrad zde založil dle spekulací až Václav II., nebo někdo úplně jiný o něco později, a to i přesto, že pozemek nadále patřil opatovickým mnichům. Není to však ta stavba, kterou zde naleznete dnes. Hrad totiž nastoupil cestu k zániku pravděpodobně krátce po vymření Přemyslovců po meči, což se stalo už synovi Václava II. Při bližším ohledání naleznete zcela patrné stopy po tomto hradu na nádvoří mezi křídly paláce hradu sekundárního.

Reziduum původního hradu na nádvoří mezi křídly velkého paláce sekundárního hradu.

Dlouhá léta plynul život v kraji relativně poklidně a z hradu toho pravděpodobně již moc nezbylo. Poté přišla bouře ve formě husitského hnutí. V kraji začala velkým shromážděním sympatizantů nových pořádků právě na Kunětické hoře. Pak ozbrojený lid násilně obsadil Hradec Králové a toto město se stává významnou baštou husitů. Netrvalo to dlouho a v roce 1421 byl dobyt i opatovický klášter.

Oblastní husitský hejtman, Diviš Bořek z Miletínka, dokončil do roku 1923 výstavbu nového hradu na Kunětické hoře. K tomu byla do jisté míry využita i rezidua hradu původního. Když už hovoříme o Divišovi Bořkovi, tak ten se nakonec stal vůdčí osobností husitské opozice, což završil roku 1434 vítězstvím nad radikály u Lipan.

Po nepříliš úspěšném hospodaření posthusitských majitelů koupil v roce 1491 zadlužené panství Vilém z Pernštejna. Za Pernštejnů došlo k velkolepé přestavbě hradu ve výstavní sídlo, jeho rozšíření a zároveň vybudování silného opevnění s dělostřeleckými prvky. Půlstoletí Pernštejnů na Kunětické hoře je nejsvětlejším obdobím v dějinách hradu. Potom však majitelé přesunuli panství do Pardubic a hrad ztratil na významu. V roce 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna touto přestavbou hradu zadlužené panství královské rodině, konkrétně arciknížeti Maxmiliánovi II. Habsburskému.

Hradu nepřidalo ani dobytí švédským vojskem během třicetileté války, což se neobešlo bez obligátního vypálení. Po další dvě století tu nechalo královéhradecké biskupství alespoň udržovat kapli. V roce 1820 navštívil Kunětickou Horu císař František I. a vyslovil se pro opravu hradu. K žádné související akci však nedošlo.

Kunětická hora se zřetelným bývalým kamenolomem.

Znělcový vrch sloužil po staletí jako zdroj stavebního kamene. V polovině 19. století se podařilo zabránit rozšiřování kamenolomu, protože neustálým odtěžováním materiálu hrozilo, že opuštěný, ale památný hrad nakonec zcela zmizí. V roce 1881 koupil panství baron Richard Drasche. Toho žádný hrad nezajímal a opět obnovil těžbu, tentokrát velmi intenzivní.

Jak se těžaři zakusovali do masivu kopce, došlo ke ztrátě západní a jihozápadní části hradního areálu. Nový majitel dlouho odolával nadšencům usilujícím o ukončení devastující těžby. Hrad prý před nenávratným zničením zachránil až Alois Jirásek. Ten býval kdysi Drascheho učitelem a na jednom srazu absolventů školy v roce 1920 se mu ho podařilo přesvědčit, aby hrad i s pozemkem prodal pardubickému Muzejnímu spolku. Dodejme ještě, že se to stalo v době, kdy tělesné exekuce žáků kantory nebyly ničím výjimečným.

K prvním větším rekonstrukcím tak došlo až v období první republiky. Po zanedbání údržby v době reálného socialismu se započalo po roce 1989 s dalšími obnovovacími pracemi.

Pohled z paláce směrem k šesté bráně.

 Barokní kaple sv. Kateřiny z konce 17. století.

Zajímavý okenní prvek paláce.

Vystavené zbraně v interiéru.

Drak poletující v interiéru.

Pravidlo pravé ruky užívané při stavbě hradů.

---

Obec Kunětice.

1,5 km jihovýchodně od hradu se nachází obec Kunětice pojmenovaná po jakémsi Kunatovi. A právě podle této obce získal jméno také vrch a hrad.

 Obec Kunětice, vlevo je kostel sv. Bartoloměje.

Původní románský kostelík zde stál již v 11. století. V době vlády Karla IV. byl přestavěn v gotickém slohu, z těch časů se částečně dochovaly fresky u oblouků kostelní lodi. Na konci století 19. byl novogoticky restaurován po požáru, který však kostel postihl již o sto let dříve. Při této poslední větší akci byl obohacen o věž s nápadně vysokou střechou.

Hned za vsí, co je hustá řada stromů, teče Labe, které však z tohoto pohledu není vidět. Škoda. A ještě větší škoda je, že není vidět unikátní ženijní most přes tuto řeku. Byl postaven v roce 1947 během poválečné obnovy z britské mostové stavebnice Bailey a slouží dodnes. Konstrukce je kovová, mostovka dřevěná a na most se samozřejmě nevejdou dvě auta vedle sebe. Podobných mostů naleznete v České republice několik. Dodávku těchto mostů zajišťovala UNRRA (Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu) z přebytků spojeneckých armád. Za mostem pokračuje silnice do vesnice Počaply.

Ale to jsme se již dostali od hradu Kunětická hora příliš daleko...

Hrad Kunětická hora.