U Kosti (Barušky a Zájezd)

20. 03. 2012 18:41:59
V blízkém okolí hradu Kost se nachází několik míst opředených tajemstvím. V tomto článku si ukážeme, co se nachází nad Černým rybníkem.
Skalní byt a pilíře nad Černým rybníkem

Terén za Černým rybníkem padá částečně obnaženým pískovcovým skalním masivem prudce do údolí, k břehu rybníka. Vpředu (směrem od hradu) na úpatí je do pískovce vytesán skalní byt, zvaný Barušky, sloužící svého času jako celoroční bydlení nejchudším místním občanům, dnes jako příležitostná noclehárna čundrákům. Druhým zajímavým objektem jsou zděné pilíře na vzdálenějších skalách. Pilíře nejsou tak známé, neboť ještě nedávno je kryly vzrostlé stromy a nebyly návštěvníkům Kosti tak na očích. Ty stromy však kdosi z nějakého důvodu vykácel a odhalil tak pilíře zvídavému oku pocestného v celé své nahotě. Pilíře patřily k panskému dvoru Zájezd, který ležel nahoře za skalami. (Následující náčrt slouží pro přibližnou představu, kde leží popisované objekty vůči hradu Kost. Kresleno bez měřítka, též vzájemné poměry vzdáleností nemusí odpovídat přesně skutečnosti.)

Blízké okolí hradu Kost

 


Dvůr Zájezd, zděné pilíře na skalách

Dvůr Zájezd byl kosteckým dominikálem, t.j. panskou půdou, kterou vrchnost obdělávala ve vlastní režii pomocí dvorské čeledi a roboty poddaných. Dvůr měl výměru pouze 83,5 korců (necelých 24 hektarů) a byl nejmenším z kosteckých panských dvorů: Semtiny, Horní Bousov, Osenice, Vyšší pole (Vlčí Pole), Obruby, Rakov, Kdanice, Humprecht, Zájezd. Místo, kde stávaly hospodářské a obytné budovy dvora Zájezd, je dnes zarostlé lesem. Zánik dvora je datován polovinou 19. století, dle jiných pramenů jeho koncem a největší optimisté ještě pár let přidávají.

Zděné pilíře, které stojí na skalách na východní hranici dvora, pravděpodobně nesly zastřešenou dřevěnou lávku. Z této lávky se měla vytahovat voda ze studny pod prostředním pilířem. Zda toto zařízení bylo někdy v provozu a zda byla studna někdy dokončena, dnes nevíme. S jistotou můžeme pouze tvrdit, že částečně zasypaná (případně částečně vyhloubená) studna se tam nachází.

Dostupná literatura je na jakékoliv informace o Zájezdu a o pilířích velice skoupá. Mnoho knih věnujících se Českému ráji nebo dokonce přímo Kosti a okolí na toto téma zarytě mlčí. Něco lze dohledat například v knize Český ráj očima archeologie od J. Waldhausera. (Do knihy se však vloudila menší nepřesnost ve výřezu obrázkové "katastrální" mapy. Červená značka tam lokalizuje dvůr Zájezd kdesi u rybníka Bílého. Skutečné umístění dvora hledejme zcela mimo tento výřez, tedy alespoň v prvním vydání z roku 2006.)

pilíře

Tři zděné pilíře na skalách nemůžete po vykácení stromů přehlédnout.

 

studna

Na úpatí skály prostředního pilíře je studna. Nehluboká studna sice není zajištěna proti nechtěnému pádu návštěvníků, ale je tam strčeno bidlo, asi aby se případnému spadnuvšímu snadněji dostávalo na zemský povrch.

 

pilíře   pilíře

Prostřední pilíř - zděný pilíř stojí na skalním pilíři, vpravo vidíme strukturu zdiva. Eroze spojovacího materiálu postupující shora bude mít v nedaleké budoucnosti zásluhu na zřícení pilířů.

 

pilíře

Pilíře shora, někde odtud možná vedla přístupová lávka na lávku na pilířích, v tom případě by půdorys soustavy lávek připomínal písmeno T.

 

zde byl panský dvůr Zájezd   zde byl panský dvůr Zájezd

Ze samotného dvora Zájezd se nic nedochovalo. Na místech, kde bylo nádvoří a kde stávaly budovy, dnes nalezneme posed a krmelec. Mohutná letitá lípa, u které stojí krmelec, je němým svědkem života na tehdejším panském dvoře Zájezd.

Půjdete-li se někdy od hradu Kost podívat na místo, kde stával dvůr, nešplhejte mezi pilíři a raději použijte cestu odbočující na úpatí skalního obydlí vlevo lesem nahoru. Tato prosba není ani tak z důvodu bezpečnosti, protože dole vás vždycky někdo najde, ale aby nedocházelo ke zbytečnému narušování lesní skrývky na prudkém svahu.

 

 


Skalní obydlí Barušky

Vznik skalního bytu se datuje do první poloviny 19. století, mohlo to být i dříve, ale rozhodně ne později. Dle výrobních znaků (absence preciznosti, rovinnosti a dodržování úhlů) byt nevykutal profesionální kameník, ale příležitostný lamač stavebního kamene. Ten se v pískovcových skalách kolem Kosti těžil a tuto činnost zde provozovali mnozí místní jako druhé zaměstnání.

Není znám ani důvod výstavby tohoto obydlí a zrovna tak ani jeho první obyvatelé.

Přeneseme se tedy do roku 1881, kdy nechal hradní pán do skalního bytu nastěhovat vdovu po pacholkovi, svém zaměstnanci. Sotva se vdova zabydlela a v temné sluji trošku rozkoukala, umístili ji tam z hradu spolubydlící, tentokrát vdovu po nádvorníkovi. Soužití těchto dvou obyvatelek nebylo idylické, což bylo zapříčiněno rozdílným postavením (společenským) jejich manželů. Štěstím vdovy po pacholkovi bylo, že přišla do skály první, tudíž si vybrala lepší místo ve světnici, a to blízko topeniště nalézajícího se v kuchyni za stěnou světnice. Bohatší vdova po nádvorníkovi si přinesla zase lepší postel, teplejší peřiny, kvalitnější ošacení a dokonce prý zrcátko!

Ženy žily ve značné chudobě. Z hradu dostaly občas deputát - hlavně brambory, někdy mouku a třeba i trochu cukru. Zároveň měly povoleno sbírat na panském roští na otop a drobné lesní ovoce a houby pro zpestření jídelníčku. Také se mohly pokusit o drobný přivýdělek příležitostnou prací, případně si decentně zažebrat. Bydlení ve skále bylo zdarma, neplatil se nájem ani daň, protože skalní obydlí nebylo vedeno v katastru nemovitostí a nemělo tedy ani přiděleno číslo popisné. Zde si možná některý navnaděný čtenář řekne, že první věta tohoto odstavce je v příkrém rozporu s následným výčtem pamlsků a privilegií. Ale to se může jevit jen na první pohled. Ono té příležitostné práce pro postarší ženy moc nebylo a honoráře za tuto činnost byly spíše symbolické. Též možnost almužny v chudém venkovském kraji byla na jiné úrovni než v okresních městech a o Praze ani nemluvím. Navíc tenkrát byl i turistický ruch v této oblasti nesrovnatelně nižší než dnes, byl li vůbec nějaký, takže ani bohatí turisté se svými příspěvky nebyli řešením. A maliny jim užírala divoká zvěř a hajnej.

Skalní obydlí několikrát ze zvědavosti navštívil spisovatel Karel Václav Rais, porozhlédl se po místnostech, pohovořil s oběma obyvatelkami a nabyté informace zúročil v povídce "V skále". Díky tomu má i dnešní čtenář možnost si barvitě představit, jak žili tehdejší venkované zaujímající místo na periferii společnosti.

Dokdy přesně vdovy skálu obývaly nevíme, ale žily tam ještě v prvním desetiletí dvacátého století. Krátce před velkou válkou však byl byt již prázdný. Tehdy se tam nastěhoval chudý, pro nás dnes neznámý, bezzemek s početnou rodinou. Pan bezzemek se nechával najímat na příležitostnou práci  v okolních hospodářstvích. Paní bezzemková byla v domácnosti a chovala dvě kozy, pro něž byl byt rozšířen o chlívek se dvěma oddělenými stáními. Po válce, kdy se rodině začalo dařit lépe, či jen nechtěli tito nadšení lidé dělat nově vzniklé republice ostudu nestandardním bydlením, byl skalní byt opuštěn a k trvalému bydlení se již nepoužíval.

 

Skalní byt u Kosti, stará pohlednice

Skalní byt na Kosti se objevil i na pohlednici.

Všimněte si vsazených oken a dveří. Skalní bydlení ve století páry poskytovalo o poznání větší luxus než bydlení v jeskyni v době kamenné.

 

 

Náčrt dispozice obydlí (náčrt je přibližný, bez zaměření):
půdorys skalního obydlí Barušky
<- . . . vchod   vp . . . zde měla postel vdova po pacholkovi
o . . . okno   vn . . . zde měla postel vdova po nádvorníkovi
         
01 . . . světnice   ko . . . dymník s komínem
02 . . . spíž   kr . . . osvětlovací krbeček
03 . . . síň   ž . . . korýtko/žlábek
04 . . . černá kuchyň      
05 . . . chlívek      

 

Ke zhotovení obydlí byly použity staré havířské nástroje používané již ve středověku, jako je špičák a pemrlice. Okna a dveře se prakticky nelišili od těch používaných v tehdejších vesnických domcích chudých lidí. Světnice a černá kuchyně byly vybíleny vápenným mlékem, stěny ostatních místnosti si ponechaly přírodní vzhled.
Obydlí má dva vchody. Jedním se vcházelo do světnice, druhým do černé kuchyně. Z kuchyně se do světnice vcházelo přes síň a spižní komoru. Chlívek byl vykután mnohem později, jak jsme si řekli výše.
Mezi černou kuchyní a světnicí byla v pískovci vytesána soustava topenišť s dymníkem a komínem pro odvod spalin ven z objektu. Nejprve se vařilo na otevřeném ohni v černé kuchyni a topný element ve světnici nakládaný dřevem z černé kuchyně sloužil pouze k vytápění. Do soustavy topenišť také patřil malý osvětlovací krbeček zahloubený ve stěně světnice. Později, snad na přelomu 80. a 90. let devatenáctého století, ztratila černá kuchyně svou funkci a vařilo se na kamnech ve světnici, čímž se tato proměnila v obytnou kuchyni. To ocenil následně též bezzemek s rodinou, protože se jim díky tomu necouraly kozy přes kuchyň.
 

 

Skalní byt u Kosti

Východní průčelí. Vchod vede do světnice. Za oknem vlevo byl kout bývalé paní nádvorníkové. Na pravé straně při troše soustředění spatříme druhý vchod do obydlí.

 

Skalní byt u Kosti

Severní strana. Vchod vedl do černé kuchyně. Díra vlevo je druhé okno světnice. Za tímto oknem měla svoje "království" vdova po pacholkovi.

 

Pohled ze spíže do světnice

Pohled ze spíže do světnice. Zřetelné jsou stopy po primitivních nástrojích, kterými byl byt vykután.

 

okno vedle vchodu do světnice

Východní okno ve světnici.

osvětlovací krbeček ve světnici

Osvětlovací krbeček ve světnici.

Pohled ze síně do chlívka.

Pohled ze síně do chlívku.

 

žlábek

Žlábek ve chlívku


Černý rybník

V závěru článku se ještě vrátíme k Černému rybníku. Ten spolu s Bílým a Labutím rybníkem (Labutí rybník byl z nich nejmenší, dnes již neexistuje) zesiloval pasivní obranu hradu Kost. V případě nutnosti se dal prostor pod hradem z větší části zatopit. Tmavá barva rybníku je dána vodou přitékající z porostů rašeliníků.

Mapa kosteckého panství z roku 1750, nám navíc prozrazuje, že kdysi ležely za sebou Malý Černý rybník a Velký Černý rybník (velký jen názvem, rozlohou to byl též rybník nevelký, jak vidíme na fotografii). Zda došlo k jejich spojení, či byl ten menší zrušen, zůstane v tomto článku, díky nevědomosti autora, tajemstvím. A kousek pod (Velkým) Černým rybníkem se svého času nacházel již zmiňovaný rybník Labutí.

 

Černý rybník

Na obrázku je Černý rybník focený z hráze, vlevo si opět můžeme všimnout v temnotách stínu skalního obydlí Barušky a o poznání zřetelnějších zděných pilířů dvora Zájezd.

 

Černý rybník a hrad Kost, stará pohlednice

A na úplný závěr se pokocháme pohledem přes Černý rybník na hrad Kost na historické pohlednici.

Zdroje textových informací:
1) Waldhauser Jiří: Český ráj očima archeologie. Liberec, Knihy 555, 2006. ISBN 8086660-15-X

2) web Průzkumy památek

 

Autor: Radek Folprecht | úterý 20.3.2012 18:41 | karma článku: 23.07 | přečteno: 3361x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Kynčil

Žumberk - středověká opevněná vesnice

Žumberk - v Jižních Čechách je opravdu krásné místo. Má svoji radnici,kostel, tvrz a faru. Co si vlastně přát více.

12.11.2018 v 9:51 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 210 | Diskuse

Otakar Vagner

Nejmilejší Martine, aneb husička a víno na Jiřáku

Svatý Martin z Tours (latinsky Martinus), (316 či 317 v Savarii– 8. listopadu 397 v Candes; 11. listopadu pohřben v Tours) římský voják, poustevník a biskup v Tours. Křesťanská legenda praví, jak se rozdělil s žebrákem o plášť.

12.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 113 | Diskuse

Marcus Wang

Erotika Bratislava

10.11.2018 se v Bratislavě konal druhý ročník Erofest, výstava erotiky. Kvůli různým "radikálním" odpůrcům se musel konat ve staré průmylové hale na Petržalce, což akci dodalo výjimečnou atmosféru. Posuďte sami.

11.11.2018 v 17:50 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 1660 | Diskuse

Veronika Foglová

Oslavy 100 let od ukončení 1. světové války na Studeném

V sousední obci Studené dnes probíhaly, tak jako na mnoha jiných místech u nás i ve světě, oslavy 100 let od ukončení Velké války, nazvané později 1. světová.

11.11.2018 v 17:47 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 195 | Diskuse

Pavel Vrba

Na chvíli přenesen do minulosti

hledající dávno ztracené lidské stopy. Do sebe zapadající ozubená kolečka pomyslného stroje času spravedlivě ukrajují odměřený čas. Všem a všemu. Ale jak může člověk onen plynoucí čas zachytit. Třeba zrovna tam, kde to má rád.

11.11.2018 v 16:15 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 270 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz