Železný Brod

11. 05. 2012 19:56:59
Město Železný Brod leží v údolí řeky Jizery na pomezí Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje. Navzdory svému názvu se Železný Brod ve světě proslavil sklářstvím, především uměleckým. Dnes žije ve městě včetně přidružených vesnic přibližně 6500 obyvatel.

městský znak Železného BroduU brodu přes řeku Jizeru, na staré obchodní stezce z Prahy do Lužice a Slezska, vznikla v 11. nebo 12. století osada Brod (Brodec, Brodek?) chráněná tvrzí.  Již Přemysl Otakar II. povýšil Brod na město. Roku 1468 se přihnala pohroma ve formě Lužického vojska a město bylo vypáleno. Lidé však Brod znovu zanedlouho vystavěli a král Vladislav II. Jagellonský  roku 1501 obnovil znovuvybudovanému sídlu městská práva a udělil městský znak. Možná tehdy se Brod přejmenoval na Železný Brod (dle jiných pramenů došlo k přejmenování o 150 let později, což by však už bylo pouze z nostalgie, viz další odstavec).

S těžbou železné rudy se v okolí Brodu započalo ve 14. století. Ve zdejších hamrech se potom dále zpracovávalo surové železo. Těžba a zpracování železa tady byly ukončeny během třicetileté války, kdy železnobrodští měli možnost se seznámit se švédskou ocelí a po konfrontaci kvalitativních rozdílů již neviděli žádných důvodů nadále mrhat svou energií v tomto oboru. A navíc železná ruda zde byla už prakticky vytěžena.

Ve druhé polovině 19. století se v Železném Brodě rozvíjí textilní a sklářská výroba. A právě umělecké sklářství proslavilo Železný Brod mnohem více, než nějaké kutání železné rudy. V roce 1920 zde byla založena Státní odborná škola pro průmysl sklářský. Škola dosáhla světového věhlasu a vypustila ze svých škamen, a hlavně teda školních dílen, nejednoho významného uměleckého skláře.

Roku 1997 byl v Železném Brodě nalezen učitelem dějěpisu Václavem Kadavým rukopis hry Afrika našeho velikána Járy Cimrmana.


Dlouhou dobu byly všechny budovy v Železném Brodě dřevěné. Dřevěná byla i předchozí radnice stojící na místě té dnešní. A i ta byla už druhá v pořadí, ta první, s pro nás neznámou lokalizací a podobou, shořela při požáru města založeném Švédy v roce 1643 za třicetileté války.

Roubenou barokní radnici nechali postavit páni Desfoursové (des Fours) roku 1670. Patrová budova měla v průčelí podloubí, nápadná byla strážní věž s ochozem a na vrcholu věže lucerna zastřešená cibulí se skvěla. Radnice dobře sloužila přes dvě století. Poté začala stará dřevěná budova hrozit zřícením. Hlavně tedy při divokých jednáních místních zastupitelů. A tak byla roku 1890 zbořena, aby uvolnila místo radnici nové.

 

 

roubená radnice zbouraná r. 1890, stará pohlednice

Stará radnice, zbouraná r. 1890,
na historické pohlednici.

Novou radnici nejdete na východní straně náměstí 3. května. Byla postavena v roce 1890 podle návrhu architekta Jana Zeyera v novorenesančním slohu. V budově se nachází také městské divadlo a Galerie Vlastimila Rady. Kdysi se v radniční budově nacházely též dvě třídy dívčí školy, veřejná čítárna a studentská noclehárna. Krajní levá část radnice se zaobleným rohem byla přistavěna o devatenáct let později, původní stav je na staré pohlednici pod fotografií.

radnice

Novorenesanční radnice z roku 1890.

novorenesanční radnice, stará pohlednice

Novorenesanční radnice z roku 1890, stará pohlednice.

 

V Železném Brodě jsou dvě náměstí. Náměstí 3. května je to větší a jméno získalo na paměť protiněmeckého povstání, které zde právě toho dne na konci druhé světové války vypuklo. To menší se jmenuje Malé náměstí.

Náměstí 3. května se také v historii jmenovalo Velké, Riegrovo a v nejhorším případě Stalinovo. Na následující historické pohlednici je zachyceno Riegrovo náměstí tak, jak vypadalo ve druhém desetiletí 20. století. Pojmenováno bylo podle významného českého politika a vlastence Františka Ladislava Riegra. Vpravo je vidět v kosém pohledu nová radnice, nás však zaujme starý roubený dům, také vpravo, zvaný Klemencovsko.

Riegrovo náměstí, stará pohlednice

Riegrovo náměstí, dnes náměstí 3. května, stará pohlednice.

Klemencovsko byl patrový roubený měšťanský dům z roku 1792 s podloubím, lomenicí a polomansardovou střechou krytou šindelem. V roce 1936 bylo průčelí Klemencovska zakomponováno do funkcionalistické budovy spořitelny od architektů Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma. Většina unikátní roubené stavby byla zbourána, v malé dochované přední části je expozice sklářské světnice 19. století, která je součástí Městského muzea sídlícího v budově spořitelny. Netradiční výsledek zmíněné stavební činnosti ukazuje následující fotografie.

Klemencovsko

Klemencovsko a Městské muzeum.

Sochy, důstojně stojící v průčelí muzea, jsou dílem tehdejších profesorů železnobrodské sklářské školy, vlevo, socha Práce, je práce Jaroslava Brychty, vpravo, socha Spořivost, je práce Ladislava Přenosila.

 

 

kašna na náměstí 3. května a škola z roku 1879

Kašna se sochou Panny Marie Immaculáty na náměstí 3.května a bývalá Obecná a měšťanská škola chlapecká z roku 1879.

 

 

Od náměstí 3. května směrem na východ, jen co by kamenem dohodil, za potokem Žernovníkem, se nalézá Malé náměstí. Nad tímto náměstím stojí kostel sv. Jakuba Většího. Dnešní podobu získal kostel ve druhé polovině 18. století, kdy stavitel Johann Georg Volkert realizoval pro tehdejší majitele panství z rodu Desfours přestavbu kostelního areálu. Ten dále tvoří dřevěná zvonice, malá osmiboká kostnice a první železnobrodský zděný dům - farní budova postavená roku 1723.

Kostel zachvátil roku 1990 požár. Mimo jiné oheň tehdy nenávratně zničil sousoší Panny Marie s Ježíškem ze 14. století zhotovené z jednoho kusu dřeva. Další ničivý požár si roku 2007 vybral za oběť sousední zvonici. Žár byl tak silný, že se roztavil unikátní zvon z roku 1497. Zvonice byla zrestaurována s využitím původních ohořelých trámů a díky tomu zůstala stále v seznamu kulturních památek. Nový zvon je dílem Petra Rudolfa Manouška, a protože jeho zvonárnu na Zbraslavi nenávratně zničila roku 2002 povodeň, odlil pan Manoušek zvon u přátel, zvonařů, v Holandsku, kde získal dlouhodobé externí pracovní zázemí.

kostel sv. Jakuba Většího a dřevěná zvonice

Farní kostel sv. Jakuba Většího a dřevěná zvonice.

 

schody ke kosteluSchody ke kostelu.

Na úpatí kamenného schodiště vedoucího z Malého náměstí ke kostelu stojí sochy sv. Anny (vlevo) a Panny Marie Karlovské (vpravo). Nahoře se ještě snaží, alespoň částečně, schodiště genderově vyvážit sv. Jan Nepomucký. Toho bohužel nevidíme, za sv. Annou vidíme alespoň patrovou farní budovu.

 

faraFara.

 

 

 

smírčí křížSmírčí kříž.

Za kostelem je v zemi zaražen tesaný pískovcový smírčí kříž. Za křížem je osvětleno sluncem okno sakristie.

 

kostniceKostnice.

 

Zajímavou památkou ve svahu pod kostelem jsou historické masné krámy. S lítostí však musím konstatovat, že se mi nepodařilo o těchto svérázných stavbičkách zjistit nic bližšího.

 

 

Na následující historické pohlednici vidíme kromě kostela také schody se sochami, vpravo od schodiště masné krámy, dále dva domy za nimiž vyčuhuje zvonice. Ty dva domy dnes již zde nenajdete, dříve v nich možná bydleli příslušníci řeznického cechu operující v již zmiňovaných krámcích, kdo ví?

 

masné krámyMasné krámy pod kostelem.

 

kostel sv. Jakuba Většího, stará pohlednice

Farní kostel sv. Jakuba Většího na staré pohlednici.

 

male_namesti_kasna.jpg

Kašna z roku 1828 na Malém náměstí.

V Železném Brodě se nacházejí tři pískovcové kašny, pomocí nichž si můžeme utvořit obrázek o tehdejším zásobování obyvatel městečka pitnou a užitkovou vodou. Kromě této na Malém náměstí nalezneme další na náměstí 3. května a poslední na památkovém okruhu Trávníky.

Památková zóna Trávníky nás svým okruhem začínajícím na Malém náměstí provede historickým prostředím roubených a zděných staveb. Staré dřevěné domy sice již postrádají původní doškové střechy, které byly nahrazeny progresivnějšími materiály, ale malá typická okna a přilehlé zahrádky si většinou ponechaly svůj tehdejší ráz. Do Trávníků patří Malé náměstí, areál s kostelem sv. Jakuba Většího, Folkrtovsko a dům č.220, řadová zástavba roubenek č.129, 153 a 154, dům U lípy, Vélovsko a Grosovsko, Běliště, Krumžovsko a Huškovsko (řazeno po směru dle informačních tabulí).

Jechovsko

Jechovsko na Malém náměstí, tzv. hrbatá chaloupka. Foceno ze schodů stoupajících ke kostelu.

Zajímavým objektem lidové architektury na Malém náměstí je Jechovsko z roku 1799,  levá část chalupy sloužila jako koloniál a v pravé bydlel svého času také místní učitel a kronikář František Václav Jech. Tak a nyní již zajisté tušíte, jak vznikala některá jména zdejších chalup. Zatímco jinde by tuto chalupu nazvali U Jechů, Jechův dům nebo Jechová chýše, tak železnobrodští nečekaně přišli s jednoduchým a zároveň elegantním Jechovskem.

 

Huškovsko

Huškovsko a potok Žernovník.

 

Krumžovsko

Krumžovsko.

 

 

Krumžovsko je dnes neobývané, slouží ke skladovacím účelům

 

 

 

Krumžovsko,
vpravo detail neudržované okenní výzdoby.

  Krumžovsko
Vélovsko

Vélovsko a pískovcová kašna, kam chodili obyvatelé pro vodu.

 

Grosovsko

Zděný empírový dům Grosovsko, pohled od Vélovska přes kašnu.

 

staré domy

Cesta památkovou zónou Trávníky.

 

Běliště

Běliště.

Běliště, postavené roku 1807, je největší železnobrodskou dochovanou roubenou stavbou. Je zde zřízena Národopisná expozice Městského muzea zaměřená ne historii Železného Brodu a nejbližšího okolí. Mimo mnoha jiných zajímavých exponátů čekají v muzeu na zvídavé návštěvníky předměty dokumentující geologický vývoj oblasti s ukázkami použití nerostů, které se zde těžily - břidlice, vápence a železné rudy, a kdo se nebojí na půdu, tak si tam vyběhne prohlédnout modely měšťanských domů, které stávaly na náměstí.

 

 Zajímavé budovy nejsou v Železném Brodě jenom v památkové zóně Trávníky. S náměstím 3. května jsme se již seznámili v úvodu obrazové části a pokud půjdete z tohoto náměstí směrem k nádraží, spatříte po pravé straně, hned vedle hotelu Cristal, zděný patrový secesní dům, zvaný Kalfusův. Na jeho místě stávalo původně roubené stavení stejného majitele, Kalfusovsko.

Pan Josef Kalfus byl místním obchodníkem se zbožím smíšeným.

Shodou okolností pocházel ze Železného Brodu, části Horská Kamenice, i ministr financí ČSR a později protektorátní vlády, také Josef Kalfus. Ten byl ve funkci v letech 1936 - 1945 a v období protektorátu zprostředkoval finanční pomoc odboji.

  Kalfusův důmSecesní Kalfusův dům.
Kalfusův dům

Kalfusův dům, znaky secesního slohu v detailu.

Ulice, na které Kalfusův dům stojí, se dnes jmenuje Masarykova, ale kdysi nesla jméno Nádražní a vedla od Riegrova náměstí na most přes Jizeru a za mostem pokračovala až k vlakovému nádraží. Pomocí následujících pěti starých pohlednic si můžeme zdokumentovat časový vývoj Kalfusova domu a hlavně jeho okolí.

pohled z Riegrova náměstí do Nádražní ulice, stará pohlednice

Nádražní ulice směrem z Riegrova náměstí, stará pohlednice.

První pohlednice zobrazuje stav z konce 19. století. Zaměříme se na nemovitosti na pravé straně Nádražní ulice v úseku mezi náměstím a mostem. Segment domu na pravém kraji pohlednice taktně přejdeme, neboť se nachází ještě na náměstí. V prvním domě směrem od náměstí měl koloniál pan Kuh, následuje papírnictví pana Divíška, za ním je hostinec, dále vidíme částečně roubené Kalfusovsko a v posledním domě byla galanterie.

 

pohled z Riegrova náměstí do Nádražní ulice, stará pohlednice

Nádražní ulice směrem z Riegrova náměstí, stará pohlednice.

V první dekádě 20. století došlo ke dvěma stavebním změnám. Nejprve, snad roku 1903, byla zbourána roubenka pana Kalfuse a místo ní byl postaven, již představený, secesní dům. A v roce 1908 byl sousední hostinec nehrazen hotelem Holub, který zcela vyplnil místo mezi Kalfusovým domem a Divíškovým papírnictvím a stal se největší nemovitostí v řadě.

 

Nádražní ulice a železný most, stará pohlednice

Nádražní ulice směrem z Riegrova náměstí, stará pohlednice.

Třetí pohlednice ukazuje stejný stav jako předchozí, ale vidíme zde navíc most přes Jizeru. Tento železný obloukový most je z roku 1880 a sloužil až do roku 1943, kdy byl nahrazen mostem železobetonovým.

 

Okresní záložna, stará pohlednice

Nádražní ulice směrem k Riegrovu náměstí, stará pohlednice.

Ale vraťme se k domům v Nádražní ulici. Tentokrát se díváme opačným směrem. Hotel Holub na svém místě v klidu dlouho neposeděl a roku 1924 byl stavebně upraven pro budovu Okresní záložny hospodářské. Kalfus a Divíšek po stranách záložny stojí na svých místech s ledovým klidem Angličana. To však ještě netuší, že se ve druhé polovině třicátých let 20. století rozhodlo se stavbou velkého hotelu Cristal, kterému ustoupí dům s koloniálem pana Kuha, dům s papírnictvím pana Divíška a Okresní záložna s ještě nezaschlou omítkou.

 

hotel Cristal, stará pohlednice

Hotel Cristal, stará pohlednice.

Budova hotelu Cristal byla dokončena v letech druhé světové války a hned byla zneužita novými mocipány. Sloužila jako zotavovna německých vojáků vyšších hodností, hlavně těch z východní fronty, kteří to potřebovali jako sůl. Dnes má takto veliký hotel v malém městě problémy se saturací svých ubytovacích kapacit, proto bývá otevírán jen pro letní sezónu a pro nedostatek finančních prostředků víceméně chátrá.

 

Tak, Nádražní ulice a hotel Cristal čtenáře, a především tedy autora, natolik unavily, že se s vidinou na brzký konec článku vrhneme s radostí do jeho posledních částí.

 

Jedna z nejvýznamnějších budov Železného Brodu stojí asi 100 metrů na západ od velkého náměstí. Jak jsme si řekli v úvodu článku, byla v roce 1920 založena v Železném Brodě sklářská škola. Zatím však neměla vlastní budovu. O její stavbě bylo zásluhou města rozhodnuto v následujícím roce. Projektu se s viditelným úspěchem zhostili architekt Viktorín Šulc a stavitel Josef Vondráček. Stavba budovy sklářské školy byla slavnostně zahájena na jaře 1924 a kolaudace proběhla koncem roku 1925.

 

sklářská škola, výřez ze staré pohledniceSklářská škola, výřez ze stará pohlednice.

 

 

 

Na poušti, tak se jmenuje kopec na jižním okraji Železného Brodu, stojí kostelík sv. Jana Nepomuckého z roku 1769. Nechal ho postavit Karel Josef Desfours jako výraz díků, že kraj byl víceméně ušetřen řádění pruských - a vlastně i vlastních rakouských - vojsk za sedmileté války. Později zde byla též zřízena rodinná hrobka Desfoursů.

kostelík sv. Jana Nepomuckého

Kostelík  sv. Jana Nepomuckého.

 

Železným Brodem protéká Jizera

V obrazové dokumentaci nesmí chybět řeka Jizera, která protéká městem a ukončuje tento článek o Železném Brodě. Vlevo ve stínu tušíme upravený vtok potoku Žernovník do Jizery.

 

Zdroje většiny textových informací:
1) www stránky města Železný Brod
2) www stránky památkové zóny Trávníky
3) pořad České televize Hledání ztraceného času, díl Železný Brod a okolí
(Některá fakta autor vylovil z paměti, nebo si je vymyslel.)

Autor: Radek Folprecht | pátek 11.5.2012 19:56 | karma článku: 27.52 | přečteno: 5615x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Kynčil

Žumberk - středověká opevněná vesnice

Žumberk - v Jižních Čechách je opravdu krásné místo. Má svoji radnici,kostel, tvrz a faru. Co si vlastně přát více.

12.11.2018 v 9:51 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 218 | Diskuse

Otakar Vagner

Nejmilejší Martine, aneb husička a víno na Jiřáku

Svatý Martin z Tours (latinsky Martinus), (316 či 317 v Savarii– 8. listopadu 397 v Candes; 11. listopadu pohřben v Tours) římský voják, poustevník a biskup v Tours. Křesťanská legenda praví, jak se rozdělil s žebrákem o plášť.

12.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 116 | Diskuse

Marcus Wang

Erotika Bratislava

10.11.2018 se v Bratislavě konal druhý ročník Erofest, výstava erotiky. Kvůli různým "radikálním" odpůrcům se musel konat ve staré průmylové hale na Petržalce, což akci dodalo výjimečnou atmosféru. Posuďte sami.

11.11.2018 v 17:50 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 1667 | Diskuse

Veronika Foglová

Oslavy 100 let od ukončení 1. světové války na Studeném

V sousední obci Studené dnes probíhaly, tak jako na mnoha jiných místech u nás i ve světě, oslavy 100 let od ukončení Velké války, nazvané později 1. světová.

11.11.2018 v 17:47 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 195 | Diskuse

Pavel Vrba

Na chvíli přenesen do minulosti

hledající dávno ztracené lidské stopy. Do sebe zapadající ozubená kolečka pomyslného stroje času spravedlivě ukrajují odměřený čas. Všem a všemu. Ale jak může člověk onen plynoucí čas zachytit. Třeba zrovna tam, kde to má rád.

11.11.2018 v 16:15 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 270 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz