 Na malé plošině v prudkém svahu, u přístupové cesty k hradu, stojí farní kostel Narození Panny Marie (farský kostol Narodenia Panny Márie). Kostel byl postaven v roce 1324. Dnešní podobu získal při přestavbě počátkem dvacátého století, která byla vynucena požárem zachvátivším kostel roku 1886.
|
 Pohled z dolního hradu na horní hrad. Vlevo je Barbořin palác (Barborin palác), uprostřed Ludovítův palác (Ľudovítov palác), za ním Matúšova věž (Matúšova veža), vpravo horní patro a střecha paláce Zápolských (palác Zápoľských) .
|
 Barbořin palác (Barborin palác, Veľký palác). Při stavbě tohoto paláce bylo využito parkánové opevnění, jehož výšku prozrazuje ten lišejník (nebo co to je). Střílny byly využity jako odvětrávací okýnka palácového sklepení, které rozhodně není suterénní. Ještě uveďme, že palác nechal postavit Zikmund Lucemburský pro svou druhou ženu, Barboru Cellskou, kterou ovšem prý neměl zdaleka tak rád jako svou první ženu, což je vidět i z nevalného vzezření budovy (myšleno například rozložení oken, nedodržená rovinnost stěn a použití opevnění jako polotovaru, rozhodně tím není myšlena letitá ošuntělost).
Vpravo vykukuje palác Zápolských, v jehož stěně je markantně zazděný důkaz o existenci původní brány do horního hradu. Také vidíme katapult typu trebuchet.
|
 Trebuchet byl středověký obléhací stroj. Pracoval na principu protizávaží, namísto torzního momentu zkroucených lan jako u jiných, již ve starověku hojně používaných, katapultů.
Zlatý věk trebuchetů byl od 12. do 15. století, kdy jejich sláva vyhasla s nasazením děl. Ve své době to však byla nejúčinnější obléhací zbraň, vždyť dokázala metat projektily (kameny, kusy skal, kusy zdiva) o hmotnosti desítek i stovek kilogramů. Dostřel se pohyboval od 100 do 500(?) metrů, v závislosti na velikosti trebuchetu, hmotnosti projektilu a hmotnosti protizávaží. Na stavbu stroje, který se vždy díky rozměrům stavěl v místě působiště, nebylo třeba žádných speciálních materiálů, stačil hlavně dostatek dřeva, ale jeho stavba byla časově náročná. Taktéž rychlost střelby činila pouze několik ran denně. Ale zásahu až tunového projektilu těch největších trebuchetů, neměla šanci odolat sebesilnější zeď středověkých hradů. Protože účinnost trebuchetů byla všeobecně známa, například z barvitého vyprávění sýčků, mohlo se stát, že když obránci viděli obléhatele stavět trebuchet, tak počkali na první výstřel, aby zjistili, zda se stavba opravdu povedla a stroj je funkční. A pak se vzdali.
Ale abychom jen nepřeháněli a nestrašili, tak mnohem častěji se používalo menších strojů s ne tak zásadními účinky. Pro názornost vzpomeňme třeba na husity, tam byl myslím mnohem strašnější ten jejich zpěv.
Trebuchet na fotografii je funkční napodobeninou ve zmenšeném měřítku (že rozměry nejsou nijak veliké, můžeme porovnat s velikostí kozy, která má rozměry zcela obvyklé a do snímku se přimotala zleva). Postavili ho členové sdružení Bludní Rytieri na jaře 2007.
|