Michalovice

/ zříceniny Českého ráje a blízkého okolí / .                                                                  .

Zřícenina hradu Michalovice se nachází na skalní ostrožně nad pravým břehem řeky Jizery, asi 3 km severozápadně od Mladé Boleslavi. Hrad tvoří výraznou krajinnou dominantu při cestě z Mladé Boleslavi do České Lípy.

V polovině 12. století přijal český kníže a později král Vladislav II. do svých služeb válečníka, snad německého původu, jménem Markvart (z německého strážce marky). Ten dostal od krále za své služby rozsáhlé pozemky v Pojizeří a v severních Čechách. Potomci Markvarta postupně založili pět hlavních rodových větví. Byli to páni z Michalovic, z Vartenberka, z Lemberka, ze Zvířetic a z Valdštejna.

Kdo a kdy nechal hrad Michalovice postavit nelze přesně určit. Stavba se datuje do druhé poloviny 13. století a prvním šlechticem, který se po hradu jménem psal, byl roku 1281 Jan z Michalovic. Michalovicové byli významným šlechtickým rodem a zastávali důležité funkce na královském dvoře. Jak čas ubíhal, páni z Michalovic se stále drželi jednou vytýčené cesty a kdyby se nestalo něco zásadního, tak by si spokojeně žili a spravovali své majetky do omrzení. Přišlo však husitství, a protože Michalovicové byli nepřátelé kalicha, tak husité hrad oblehli, dobyli a dočasně se na něm usadili. Tři roky po bitvě u Lipan se hrad opět vrátil do rukou Michaloviců, tentokrát Jindřicha Kruhlaty. Jindřich, přestože sám byl přísným katolíkem, podporoval "husitského" krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec za něj i položil život, když v roce 1468 bojoval u Turnova proti Lužičanům a Slezanům, kteří zradili českého krále. Bitva sice byla pro českého krále vítězná, ale smrtí Jindřicha, nemaje tento potomků, vymírá rod Michaloviců po meči. Poté již hrad Michalovice nebyl obýván ani udržován a postupným chátráním se měnil ve zříceninu.

x

A na závěr dva zástupci místní fauny a flóry.