Město Humpolec se nachází 10 km severovýchodně od Kojčic u Pelhřimova. Vznik sídla Humpolce nejsme schopni přesněji datovat. Ve 12. století, v raných dobách své historie, patřil řádu německých rytířů. V roce 1325 se stává Humpolec městečkem a v roce 1371 povýšil na poddanské město. Svobodným městem je od roku 1807.
Ve 13. až 15. století bylo Humpolecko významným střediskem těžby stříbra. Dle nejnovějších výzkumů zde ti šťastnější těžili v menší míře dokonce zlato. Když drahé kovy v podzemí docházely, začala se v Humpolci od 15. století rozvíjet soukenická výroba, což byl nápad zajisté velmi dobrý, protože lidé prostě v něčem chodit museli a přepravní kontejnery z Číny byly ještě daleko.
V 19. století se v "Českém Manchesteru", jak byl Humpolec pro své postavení v oboru přezdíván, živilo soukenickou výrobou okolo dvou tisíců obyvatel. Zdejší legendou je čin, který vykonal soukeník továrník Emerich Dítě. Sedm hodin mu samotnému stačilo na zhotovení látky na lovecký oblek pro císaře Františka Josefa I. Za další čtyři hodiny kolektiv krejčích z jeho manufaktury ušil z té látky oblek. Startovní pozicí byly neostříhané ovce a za 11 hodin ruční práce byly císařovy nové šaty hotovy. Těžko uvěřitelný výkon! Zvlášť když si uvědomím, že například mně kolikrát trvá i půl hodiny, jenom než najdu nůžky!
I když je článek věnován městu, je dobré uvést informaci, že ke konci 14. století byl nad Humpolcem založen hrad Orlík. Dnes se nachází ve stavu udržované zříceniny.
Na následující mapě jsou znázorněny významné stavební objekty představené v článku.
|
|
|
Park Stromovka s pamětní deskou věnovanou nejslavnějšímu humpoleckému přistěhovalci.
Přestože je pan Hliník nejznámějším humpoleckým občanem, tak ho ještě nikdo nikdy neviděl. Kromě pamětní desky má ve městě od roku 2006 i své muzeum Hliníkárium na Havlíčkově náměstí.
|
|
|
|
Půjdeme-li od vyznání vděčných Hliníkových spoluobčanů směrem do centra, ocitneme se záhy na Dolním náměstí. Je to vlastně součást specifického dvojnáměstí, to druhé se jmenuje Horní náměstí, kde obě jsou od sebe oddělena kostelem sv. Mikuláše a jeho obíhajícími dalšími nemovitostmi, které tvoří kolem kostela jakousi podkovu.
|
|
Dolní náměstí.
Při pohledu na Dolní náměstí ze severního cípu nemůžeme na jeho protilehlém okraji přehlédnout kostel sv. Mikuláše. Další zajímavé architektonické skvosty máme při této orientaci pozorovatele po levé straně. Je to řada tří historických budov (čp. 250, 251 a 253).
|
|
Městská knihovna a spořitelna.
Roku 1873 si nechalo město Humpolec postavit reprezentativní radnici v novorenesančním slohu. Budova, jejímž architektem byl Josef Zítek, je jednou z nejvýraznějších nesakrálních architektonických památek Humpolce. Dnes zde sídlí městská knihovna. (čp. 250)
Vedle knihovny se nachází budova tehdejší městské spořitelny. Ta byla postavena roku 1928 dle plánů architekta Čeňka Musila. Ale to pořád ještě není tak zajímavé. To přijde až teď. Na jejím místě stával předtím starý dům, kde byla roku 1807 zřízena první humpolecká radnice. V tom roce se totiž Humpolec vymanil z poddanství a stal se svobodným městem. Roku 1848 z okna této první radnice promluvil Karel Havlíček Borovský, když byl zvolen jako humpolecký poslanec do říšského sněmu ve Vídni. (čp. 252)
|
|
V tomto domě se nachází výstavní a koncertní sál Muzea Dr. Aleše Hrdličky.
Původně středověký měšťanský dům byl počátkem století páry empírově přestavěn. Mnohem později byl dům architektonicky znehodnocen, když byly v přízemí realizovány dva menší obchody se samostatnými vchody z náměstí. Objekt navíc časem velmi zchátral. Dokonce mu hrozila demolice, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a rekonstrukce zakončená roku 1981 navrátila domu zašlou slávu. V přízemí je stavební úřad, v patře naleznete výstavní a koncertní sál muzea. (čp. 253)
|
|
Horní náměstí.
Při tomto pohledu na severní frontu Horního náměstí vidíme čtyři stavební objekty. Ten nenápadný, schovaný za korunami stromů, je Muzeum Dr. Aleše Hrdličky. Muzeum je pojmenováno po světoznámém českém antropologovi a lékaři, který se narodil roku 1869 v Humpolci.
|
|
Historická pohlednice - zde vidíme mnohem lépe muzeum zakryté na předchozí fotografii vzrostlými stromy.
Budova muzea byla postavena po roce 1850 a původně sloužila jako škola a knihovna s čítárnou. Muzeum v ní sídlí od roku 1935.
|
|
Kostel sv. Mikuláše.
Mezi Horním a Dolním náměstím stojí kostel sv. Mikuláše. Již k roku 1233 je v kronikách zmiňována existence farního kostela sv. Mikuláše. Tento kostel je nejstarší stavební památkou Humpolce, ale jeho gotickou podobu ze 13. století na fotografii nevidíte. V dalších staletích byl postupně dostavován a přestavován. Během dvou nejvýraznějších akcí byl nejprve v letech 1722 -1729 upraven barokně a na konci 19. století novogoticky, kdy byla mimo jiné výrazně zvýšena věž.
|
|
Kostel sv. Mikuláše.
|
|
Kostel sv. Mikuláše.
|
|
Nová radnice na Horním náměstí.
V letech 1912 - 1914 byla na Horním náměstí postavena budova okresního hejtmanství. Po druhé světové válce zde byl místní národní výbor, který se po roce 1989 nenásilně přetransformoval na městský úřad. Takže jsme si představili již třetí a zároveň poslední humpoleckou radnici.
Za secesní radnicí stojí architekt Františka Kavalír. (Znalci tedy mohou namítat, že tam stojí finanční úřad. A též mají pravdu.) Secesní zdobné prvky vidíme na čelní stěně v přízemí a prvním patře. Druhé patro sklouzává svým stylem do novobaroka. Čtyři sochy na průčelí, alegorie Spravedlnosti, Práce, Vlasti a Samosprávy, jsou dílem Františka Fialy, kterého lidé spíše znají jako herce Ference Futuristu. Původní erb se lvem na vrcholu štítu byl v nedávné době nahrazen městským znakem od sochaře Milana Knoblocha. V budově by měl být zazděn kamenný portál s vytesaným letopočtem 1548, pocházející z nedalekého hradu Orlíku.
|
|
Historická pohlednice - dnešní radnice jako tehdejší okresní dům.
|
|
Nová radnice, sochy pojmenované Spravedlnost a Práce.
|
|
Nová radnice, sochy pojmenované Vlast a Samospráva.
|
|
Kostel sv. Jana Nepomuckého.
Novogotický jednolodní kostel sv. Jana Nepomuckého na místním hřbitově vznikl vlastně kvůli ušetření unavených nohou humpoleckých katolíků. Zatímco evangelíci měli svůj toleranční kostelík (bude popsán vzápětí) přes cestu za zdmi hřbitova, tak katolíci putovali během pohřebních průvodů až z kostela sv. Mikuláše. A tak vznikla v roce 1861 sbírka na stavbu nového katolického kostela a za osm let byla zahájena stavba.Ta trvala 40 let a byla průběžně dotovaná dalšími sbírkami, např. na věž, na dokončení interiéru, atd. Projekční a stavební práce prováděli věřící zdarma a svépomocí. Architektem a stavitelem byl J. Martin, na oltářích pracovali řezbář J. Mengman a pozlacovači F. Šibl a A. Drahozal. Hlavní organizátoři stavby byli za odměnu pohřbeni u stěny kostela.
|
|
Toleranční modlitebna.
Na základě tolerančního patentu císaře Josefa II ze 13. října 1781 si za pár let místní evangelíci postavili u hřbitova, v části Humpolce zvané Zichpil, toleranční modlitebnu. Toleranční modlitebny, jak se patentem povolené, avšak neplnohodnotné kostely nazývaly, nesměly mít věž ani zvon. A například okna musela být čtyřhranná, aby ani trochu nepřipomínala kostel a vchod nesměl být z hlavní ulice. Jinak vám to prostě c. k. úřady nezkolaudovaly.
Po požáru ve 40. letech 19. století byla nahrazena došková střecha šindelovou, ale hlavně, a to zase díky dalšímu uvolnění nejen náboženských svobod v monarchii, byla komplexně upravena čelní stěna, ve které byl nově proražen hlavní vchod, a okna dostala shora zaklenutý tvar. Ještě zbývá dodat, že stavbyvedoucím této barokní budovy byl mistr Bartoloměj Krpálek z Hradce a po jejím vysvěcení v říjnu 1785 se místní evangelický sbor rozrostl o 53 nových členů.
|
|
Toleranční modlitebna, detail čelní stěny s vchodem.
"Pod berlou císaře Josefa Druhého zaskvělo se světlo z nebe vysokého, že i staré skály vzácné přinášely ovoce svěcené Kristu Spasiteli", to jsem si nevymyslel, to je napsáno nade dveřmi.
|
|
Synagoga.
Stavba židovské synagogy byla v Humpolci povolena majitelem panství v roce 1760. Nevelká barokní synagoga byla postavena díky peněžním darům Židů místních i vzdálenějších. Po stu letech byla budova v novogotickém stylu významně rozšířena o židovskou školu, rituální lázeň mikve, galerii pro ženy a byt rabína. Roku 1886 zachvátil židovskou čtvrť požár, který neušetřil ani synagogu. Netrvalo však dlouho a synagoga opět povstala jako bájný Fénix z popela.
To nesrovnatelně větší neštěstí přišlo v době protektorátu. Židé byli posláni do koncentračních táborů a synagoga byla zdevastována. Po druhé světové válce již nebyla židovská náboženská obec v Humpolci obnovena. Budovu synagogy zakoupila Církev československá husitská a upravila ji na svou modlitebnu.
|
|
Evangelický kostel.
Když v polovině 19. století přestala z kapacitních důvodů vyhovovat evangelickému sboru toleranční modlitebna, bylo rozhodnuto vystavět nový evangelický kostel. Navíc už padla diskriminační omezení týkající se věží, zvonů, oken, atd.
Evangelický kostel byl postaven ve čtvrti zvané České město. Při hloubení základů kostelní věže byl prý nalezen bohatý poklad mincí, který poté přispěl na její výstavbu. Tomu se říká z pekla štěstí.
|
|
Pomník T. G. Masaryka a Gočárův dům.
Železobetonová funkcionalistická vila z let 1933 - 1934 je dílem architekta Josefa Gočára. Tento dům, který je tak ošklivý, až je hezký, je zanesen v ústředním seznamu kulturních památek.
|
|
Pivovar Bernard.
Ve středověku měl Humpolec po nějaký čas přiznané várečné právo. Tehdy zde existovaly tři malé měšťanské pivovary. Jeden z nich byl například ve dvoupodlažním sklepení středověkého měšťanského domu na Dolním náměstí, jehož empírového nástupce jsme si již představili (čp. 253). Roku 1597 koupil humpolecké panství Kryštof z Roupova a ten záhy zrušil měšťanům právo vařit pivo! Poté, co se takto zbavil konkurence, si nechal v Humpolci postavit svůj vrchnostenský pivovar.
Nová doba pivní se v Humpolci začíná psát rokem 1756. Tehdy postavil podnikavý baron Jakub Neffzern zcela nový pivovar, který je předchůdcem toho dnešního. Podnik to byl na svou dobu moderní a též z estetického hlediska stál na vrcholu českých pivovarů. Když byla zanedlouho na příkaz Marie Terezie zaváděna čísla popisná, rozhodli se krajští úředníci, nad sklenicí dobrého moku, přidělit pivovaru čp. 1. Což je dostatečné svědectví o jeho významu. V průběhu staletí byl pivovar upravován a rozšiřován a několikrát měnil své majitele. Po druhé světové válce byl znárodněn a chřadl. V roce 1991 koupili pivovar soukromí investoři a po modernizaci vzniká první soukromý rodinný pivovar Bernard.
|
|
Stavba roku 2012.
Budovy, které si v Humpolci zaslouží pozornost, nejsou jenom ty historické. Jedna například získala titul Stavba roku 2012.
Ale co si budeme povídat, práce starých mistrů má přeci jenom větší kouzlo:
|
|
A touto šopou bychom se s městem, které vešlo do povědomí národa náhlým stěhováním pana Hliníka, rozloučili.
|