Považský hrad, pohled od jihu

Považský hrad, někdy také Bystrický hrad či hrad Bystrica, se nachází na skalnatém vápencovém kopci 497 m n.m. asi 3,5 km vzdušnou čarou na sever od centra Považské Bystrice. Dle nepodložených zvěstí byl hrad založen již v první polovině 12. století. Pravděpodobnější se však jeví druhá polovina století třináctého, kdy ho měl nechat postavit uherský král Béla IV., nebo minimálně alespoň přestavět z dřevěného na kamenný. První písemná zmínka o hradu však pochází až z roku 1316, to hrad vlastnil Matúš Čák Trenčianský, samozvaný vládce Váhu a Tater. Ten navíc prý hrad získal násilím na královské posádce, jak u něho bylo zvykem.

Dalším majitelem byl Alexandr Hedervári. Hrad Hedervárimu svěřil uherský král Karel Robert z Anjou roku 1321, po Matúšově smrti, který ho v té době již nepotřeboval. Další držitelé hradu se často měnili a snad ani není důležité v tomto článku se jimi, byť zmínkou, zabývat. Až tedy roku 1458 hrad získává od uherského krále, tentokrát Matyáše Korvína, Ladislav Podmanínský. Podmanínští drželi hrad po dobu sta let, až do vymření, a mají na svědomí významnou renesanční přestavbu hradu.

V 17. století již přestává hrad nárokům šlechty na pohodlné bydlení vyhovovat a tato si buduje renesanční kaštiel (zámek) na jižním úpatí hradního kopce ve vsi Považské Podhradie a hrad začíná chřadnout. Zpočátku samovolnému chřadnutí významně pomohl na konci 17. století císař Leopold I., který nechal hrad preventivně pobořit, když ho předtím dobyl na povstalcích Imricha Thökölyho, vůdci Slovenského stavovského povstání.

Ještě zbývá dodat, že vedle již zmiňovaného staršího kaštiela stojí v Podhradí ještě jeden mladší a větší pozdně barokní kaštiel, čímž se možná parametrem tun památek na hlavu dostává Považské Podhradie na jedno z předních míst ve světě.

Ve své době patřil Považský hrad svou velikostí a obranyschopností k tomu lepšímu, co středověká hradní architektura nabízela.

Půdorys hradu:

Základní půdorysný tvar, tak jak ho vidíme dnes, měl hrad pravděpodobně již na přelomu 13. a 14. století. Západní polovinu chránila vysoká hradba se dvěmi mohutnými gotickými věžemi (západní A a severní B). Severní věž vystupovala z obrysu hradeb a chránila hradní bránu (C). Na východní polovině se nacházely obytné a hospodářské budovy (D).

Později byly budovy přistavěny prakticky po celém vnitřním obvodu hradby. Ve 14. století byla zvýšena obranyschopnost hradu parkánem (E) na jižní a západní straně. Vedle západní věže přibyla oválná věžička (F). Nový vstup od 16. století zajišťovala severní půlkruhová renesanční bašta s bránou (H), přičemž původní brána u severní věže byla zazděna. Dominantou zříceniny je jižní renesanční palác (G). V 17. století byl hrad ještě rozšířen o opevněný val.

Považský hrad skrytý za bujnou vegetací, pohled ze západu z protilehlého svahu.

Pohled ze západu. Z reliéfu obvodové zdi zřetelně vystupuje renesanční oválná věžička na hranolové podezdívce. Hned vedle ní vpravo tušíme starší západní gotickou věž, která je takřka skryta v masivu mohutné hradní zástavby.

Považský hrad, pohled ze severu. Vlevo je severní renesanční bašta s mladší branou, než byla tato brána prolomena používala se starší brána, na fotografii vpravo, ta byla potom zazděna. Vedle starší brány vidíme  vystupovat nešikovně z okraje obrázku roh severní gotické věže.

Do zříceniny se vstupuje branou prolomenou v severní renesanční baště.

Pohled na nádvoří, vidíme rezidua dvou gotických věží, vlevo západní a vpravo severní. Jak je z fotografie zřejmé, probíhají v současné době na hradě zabezpečovací práce, neboť zřícenina byla v havarijním stavu.

Severní nádvorní stěna renesančního paláce.

Renesanční palác je dominantou zříceniny.

Východní stěna renesančního paláce zmizela v propadlišti dějin kompletně, takže pohodlně vidíme dovnitř, kde ale stejně nic není. Vpravo se rýsuje západní fronta hradu.

Vnější obvodové zdi hradu z vnitřní strany, jihozápadní část zříceniny, zřetelně vidíme relikty vnitřní zástavby. Vpravo jsou zbytky západní gotické věže.

Obvodová severní zeď hradu, také zde vidíme stopy vnitřní zástavby. V dobách největšího rozmachu byl hrad prakticky po celám obvodu zastavěn budovami a není se co divit, protože dle sčítání se tehdy na hradě trvale zdržovalo cca 400 lidí.

Notně prořídlá jižní zeď hradu.

Opět jižní zeď, tentokrát však pod jiným úhlem pohledu.

Pohled z hradu na jiho-jihovýchod, na nedaleké město Považská Bystrica. Hned pod hradem vidíme městskou část, původně samostatnou obec, Považské Podhradie (k PB připojeno roku 1971).

Pohled na Veľký Manín (890 m n.m.), nejvyšší kopec Súľovských vrchů. Dole je městská část Považská Teplá (k PB připojena roku 1979). Také vidíme přírodní koryto řeky Váh, umělé koryto Váhu a mezi nimi dálnici.

Na východ od hradu vidíme vlevo Malý Manín (812 m n.m.), vpravo částečně Velký Manín, mezi nimi se nachází úzký vápencový kaňon Manínská tiesňava. Vpředu opět Považská Teplá.

Vpravo je částečně zachycen Malý Manín, zajímavějším prvkem je však skalnatý vrch vzadu, jmenuje se Brada (816 m n.m.) a je nejvyšším vrchem Súľovských skal, jednoho ze tří podcelků Súľovských vrchů.

Východní nároží hradu. Dole se jako had vine po dlouhých peripetiích postavená dálnice na Žilinu, která výrazně zlepšila dopravní situaci v oblasti a zároveň zhoršila estetický dojem z krajiny.

Považský hrad.

Považský hrad již ztratil mnoho ze svého majestátu, ve své době však patřil svou velikostí a obranyschopností k tomu lepšímu, co středověká hradní architektura nabízela.