/ zříceniny Českého ráje a blízkého okolí /
. .
Zřícenina hradu Michalovice se nachází na skalní ostrožně nad pravým břehem řeky Jizery, asi 3 km severozápadně od Mladé Boleslavi. Hrad tvoří výraznou krajinnou dominantu při cestě z Mladé Boleslavi do České Lípy.
V polovině 12. století přijal český kníže a později král Vladislav II. do svých služeb válečníka, snad německého původu, jménem Markvart (z německého strážce marky). Ten dostal od krále za své služby rozsáhlé pozemky v Pojizeří a v severních Čechách. Potomci Markvarta postupně založili pět hlavních rodových větví. Byli to páni z Michalovic, z Vartenberka, z Lemberka, ze Zvířetic a z Valdštejna.
Kdo a kdy nechal hrad Michalovice postavit nelze přesně určit. Stavba se datuje do druhé poloviny 13. století a prvním šlechticem, který se po hradu jménem psal, byl roku 1281 Jan z Michalovic. Michalovicové byli významným šlechtickým rodem a zastávali důležité funkce na královském dvoře. Jak čas ubíhal, páni z Michalovic se stále drželi jednou vytýčené cesty a kdyby se nestalo něco zásadního, tak by si spokojeně žili a spravovali své majetky do omrzení. Přišlo však husitství, a protože Michalovicové byli nepřátelé kalicha, tak husité hrad oblehli, dobyli a dočasně se na něm usadili. Tři roky po bitvě u Lipan se hrad opět vrátil do rukou Michaloviců, tentokrát Jindřicha Kruhlaty. Jindřich, přestože sám byl přísným katolíkem, podporoval "husitského" krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec za něj i položil život, když v roce 1468 bojoval u Turnova proti Lužičanům a Slezanům, kteří zradili českého krále. Bitva sice byla pro českého krále vítězná, ale smrtí Jindřicha, nemaje tento potomků, vymírá rod Michaloviců po meči. Poté již hrad Michalovice nebyl obýván ani udržován a postupným chátráním se měnil ve zříceninu.
|
|
Dispozice hradu, černě jsou vyplněny více či méně dochované části objektů
A - opevněné předhradí
B - příkop vytesaný ve skále
C - věž
D - palác půdorysu tvaru písmene L
E - parkán
F - čtverhranná věž, pravděpodobně studniční
|
Přístupová cesta vedla do hradu od západu. Ze severu, východu a jihu byl hrad díky terénu těžko přístupný.
Za prvním mostem bylo opevněné předhradí, ze kterého se prakticky nic nedochovalo. Mezi samotným hradem a předhradím byl ve skále vytesaný široký příkop, přes který byl natažen druhý most. Hradní jádro tvořila mohutná okrouhlá věž, lidově zvaná Putna, palác ve tvaru písmene L a ze severu a západu bylo malé nádvoří uzavřeno hradbou. Kolem jádra byl ze tří stran široký parkán s parkánovou hradbou. (Parkán je prostor kolem hradu před hlavním opevněním, obehnaný nižší hradbou. Tento zesilující prvek opevnění výrazně zvyšoval obranyschopnost hradu.)
|
Pohled na hrad od východu.
|
Symbolem Michalovic je rozštípnutá a sesutá věž Putna. Mají ji na svědomí hledači pokladů, kteří věž někdy v 19. století podkopali tak, že se šikmo roztrhla a větší část (severní) se sesula o jedno patro dolu. V roce 1911 byla věž částečně opravena a zajištěna proti dalšímu zřícení. Průměr věže přesahuje 11 metrů a zdi v prvním patře jsou silné 4,2 metru.
|
|
Odspodu: parkánová hradba, jižní stěna paláce, věž Putna.
|
|
Malá branka v parkánové hradbě.
|
|
Pohled na zříceninu z bývalého opevněného předhradí.
|
Kopřivami obrostlý vstup do sklepení z parkánu. V klenbě sklepa je otvor neznámého původu a funkce.
|
|
Zbytky čtyřhranné věže v severním nároží.
|
|
Část jižní stěny paláce z vnitřní strany. Z paláce se dochovalo torzo pouze této stěny.
|
Věž Putna. |
|
|
|
Chodba ve věži, znatelný je náklon věže.
|
|
Výstup na horní patro věže.
|
Podlaha horního patra věže a ústí schodišťové chodby byly v nedávné době kvůli bezpečnosti návštěvníků a zvýšení životnosti zříceniny upraveny.
|
Na věži vlaje prapor odvozený z erbu pánů z Michalovic.
Markvarticové měli v erbu lvici, později lva. Páni z Michalovic zpočátku používali také erb se lvem, v barevné kombinaci stříbrný lev v červeném poli. Ve 14. století začali Michalovicové užívat jednoduchý, stříbrno-černě polcený štít. Na počátku století 15. se objevuje čtvrcený štít, který má první a čtvrté pole stříbrno - černě polcené a v druhém a třetím červeném poli stříbrného lva.
Stříbrného lva Markvarticů nalezneme také ve znaku města Mladá Boleslav, zde na modrém štítu.
|
|
|
|
Pohled na osadu Podlázky (přesněji na menší část pod hradem) a na řeku Jizeru. Vidíme také železniční trať Praha - Turnov.
|
Hospodářský dvorec s románskými základy v osadě Michalovice byl postaven dříve než hrad a byl pravděpodobně i jeho předchůdcem. Zatímco hrad v průběhu staletí chátral, tak dvorec byl stavebně rozšiřován.
|
|
Za hospodářskou budovou michalovického dvorce vidíme malý románský kostel sv. Michala.
|
Pověst o Petrovi, Elišce a nešikovném zámečníkovi
O Petrovi z Michalovic, synovi Ješka z Michalovic, se vypráví, že se k lidem choval vesměs nevlídně. V kronice pražského kanovníka Františka je dokonce zanesena noticka, že tento pán způsobil převeliké škody na statcích kostela pražského i chudým lidem, jejichž lkaní a nářek pronikly až do nebe. A to to František napsal ještě diplomaticky a jeho literární popisky nebyly zdaleka tak hrozivé jako skutečnost. Petr se svou družinou objížděl nebohé obyvatelstvo a loupil jeho již tak nevelký majetek. Kazil dobrou pověst svých předků, kteří, ač byli také tvrdí, se chovali čestně a nepřekračovali hranice tehdejších psaných i nepsaných zákonů.
Když vyjel roku 1368 Karel IV. s vojskem do Itálie, aby pomohl papeži Urbanovi V. v boji proti milánským, vydal se v jeho stopách i Petr se svými lidmi a nemaje nad sebou kontrolu, opět loupil. Doma na Petra čekala jeho manželka Eliška, a protože věděla, jaký to je neřád, měla strach z přetečení poháru a zásahem ruky spravedlnosti. Pro bezúhonný návrat svého muže z Itálie složila po jeho odjezdu slib podniknout pouť do Prahy ke hrobu svatého patrona české země.
Eliška nechtěla ponechat nic náhodě, a tak se zakrátko do Prahy vypravila. Tam v rozjímání obešla dokola celý chrám svatého Víta a dosud vše vypadalo na zdárný průběh mise. Už se zbývalo pouze pomodlit v kapli svatého Václava. A v tom se to stalo. Nešly otevřít dveře. Ukázalo se, že kaple je prakticky nedobytná. Nic nezmohli ani kaplan, ani děkan Vrativoj, ani další kanovníci a duchovní, ať už přiběhli na popud Eliščinho volání o pomoc, či za hlasitým ramplováním dříve přiběhnuvších kolegů s nepoddajnými dveřmi. Nakonec museli zavolat zámečníka. Ale ani tento odborník nic nesvedl a dveře kaple zůstaly pro Elišku zavřené. Sotva však Eliška odešla domů, daly se ty dveře klasicky otevřít běžným hmatem klikou, tak jako vždy předtím. A právě v době, kdy probíhal marný boj se zavřenými dveřmi, v Itálii zemřel Petr z Michalovic.
|
x |
|
Pohled z věže na Mladou Boleslav.
|
A na závěr dva zástupci místní fauny a flóry.
|
|
|
Skokan hnědý |
|
Hvozdík kartouzek |